
Osud
Realita
Myslíme si, že žijeme v pevné hmotné realitě, ne ve virtuálním, jakýmsi matematicko-počítačovým 3D snu až do té doby, než se začneme zabývat zvláštními procesy jak vůlí ovlivnit “hmotný” svět. Telekinéze, biomagnetismus, teleportace a materializace jsou dávno známou realitou, dnes však tabuizovanou. Jak je to tedy,
ptáme se pak, v čem vlastně žijeme? V reálném, či uměle vytvořeném světě, kde fyzikální zákony jsou jen matematickou operací pro počítačovou grafiku, s uměle vytvořenými ději i pocity z nich? Že by život ve dne byl jen druhem snu v mysli Kohosi vyššího? Až po mnoha desítkách mystických meditací se začne pomalu vyjasňovat. Jak se v nich vzdalujeme lidskému poznání výš a výš, ocitáme se v nových světech, kde je všechno Jiné, více a více vzdálené našemu, a přitom tak logické. Minulý názor se stane úsměvným. Všechny úvahy vedou do jakýchsi více a více nepopsatelných Dokonalých světů plných podivných matematických abstrakcí, kde náš čas a prostor dávno nejsou, a definitivní závěr nikde… Přesto se dá říci, že je to jako tón a hudba. Podstata virtuálna a reality se nedá odlišit! Nepochopitelné, ale pravdivé. Jako u všeho ostatního je to tvořivá Hra Absolutna, jež může Vše a také to dělá. Souvisí to i se vztahem vnitřku a vnějšku. Vnitřek je přesvědčivě virtuální, protože si v něm můžeme vytvářet jakékoliv obrazy a děje s emočním i pocitovým doprovodem. Přesto mají oba společný základ a jeden ovlivňuje druhý.

Naše přání se mohou “zhmotnit”, tedy splnit, jak nás učí všechna náboženství i magie. Velkou roli v tom pochopitelně má vůle vyšších Já. Nakonec se stane jen to, co Oni chtějí. Mají totiž daleko více Inteligence a Energie, tedy i Moci, ale hlavně Svoje vlastní Záměry s námi. Jdeme tedy cestami vývoje osobnosti, tj. sebenalézání nekonečně způsoby, ale Oni vytyčují trasu. To je karma. Není to nová myšlenka, najdeme ji u Platona v záblescích Ohně na stěně jeskyně. Kdysi jsem četl čísi výrok “myslíte si, že se pohybujete, ale jste pohybováni”. Byl za tím nepochybně mystický záblesk Poznání…